Správný postup při indikaci a provádění pitev v České republice
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2016 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Časopis lékařů českých |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Ostatní lékařské obory |
| Klíčová slova | autopsy; pathology; forensic pathology; informed consent; pacient’s rights |
| Popis | Od 1. 7. 2016 právní řád České republiky, po více než dvou letech od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, opět umožňuje provádění klinickým lékařem indikovaných patologicko-anatomických pitev s ohledem na jejich základní účel, kterým je zjištění základní nemoci a dalších nemocí, komplikací zjištěných nemocí a k ověření klinické diagnózy a léčebného postupu u osob zemřelých ve zdravotnickém zařízení smrtí z chorobných příčin. Pro klinické lékaře požadující pitvu je přitom důležitá znalost pravidel pro jejich indikaci a provádění. Respektování těchto pravidel umožňuje vyvážit jak zájem společnosti na racionálním provádění pitev, tak i zohlednění vůle člověka týkající se posmrtného nakládání s tělem svým i svých blízkých. Patologicko-anatomické i zdravotní pitvy lze rozdělit do tří skupin, a to na pitvy absolutně povinné (prováděné vždy), relativně povinné z odborných důvodů (s možností zrušení po dodatečném odborném posouzení poskytovatelem provádějícím pitvu) a relativně povinné z důvodu nesouhlasu s pitvou (při nesouhlasu s pitvou vyjádřeném zemřelým za života či po jeho smrti při žádosti osob blízkých o neprovedení pitvy). V tomto sdělení je podán přehled medicínsky správných postupů při indikaci pitev klinickými lékaři, a to v souladu s povinnostmi vyplývajícími z obecně závazných právních předpisů účinných po 1. 7. 2016, kdy opět existuje možnost provádět patologicko-anatomické pitvy v obdobném rozsahu, jako tomu bylo do konce roku 2013. |