Markery nádorové etiologie pleurálních výpotků
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2023 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Studia Pneumologica et Phthiseologica |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://www.plicnilekarstvi.cz/casopis/ |
| Klíčová slova | biomarkers; cytology; immunocytochemistry; miRNA; pleural effusion; proteomics |
| Popis | Maligní pleurální výpotek je jedním z nejčastějších typů pleurálního výpotku. Cytologie hraje v diagnostice maligního pleurálního výpotku důležitou roli, její hlavní nevýhodou je však nízká citlivost. Citlivost cytologie se značně liší v závislosti na umístění primárního nádoru. Nádorové biomarkery v pleurální tekutině jsou užitečné u části pacientů s podezřením na maligní pleurální výpotek s negativním výsledkem cytologie. Cílem článku je jednoznačně klasifikovat markery nádorové etiologie pleurálních výpotků. Biomarkery rozpustných proteinů v pleurální tekutině nejsou izolovaně doporučovány pro diagnostiku maligního pleurálního výpotku a rutinní role jejich kombinace v diagnostickém algoritmu je sporná. Imunocytochemie je laboratorní metoda, která využívá protilátky k identifikaci specifických antigenů ve vzorku buněk. Používá se nejen k odlišení maligních a benigních mezoteliálních proliferací, ale také k detekci karcinomů neznámého původu. Molekulární markery jsou nezbytné pro identifikaci nádorů vhodných pro cílenou léčbu. Mezi nové biomarkery patří genomická DNA, transkriptomická RNA, proteomika a metabolomika. Na základě nejnovějších poznatků shrnujeme výběr diagnosticky nejpřínosnějších volných mRNA, miRNA a lncRNA. Při pleurálním výpotku se do pleurální tekutiny vylučují určité proteiny, které mohou představovat markery specifických onemocnění. Proteinové čipy se zdají být novou a slibnou technikou pro studium proteomu. Metabolity by mohly potenciálně sloužit jako užitečné biomarkery pro diagnostiku maligního pleurálního výpotku. V našem přehledu představujeme komplexnost markerů maligních pleurálních výpotků a jejich potenciální využití v budoucí klinické praxi. |