Inaktivace p53 u B-CLL pacientů ve vztahu k mutačnímu stavu IgVH a léčbě

• Autoři: TRBUŠEK Martin; MALČÍKOVÁ Jitka; ŠMARDOVÁ Jana; KUHROVÁ Viera; MENTZLOVÁ Dita; FRANCOVÁ Hana; SVITÁKOVÁ Miluše; BUKOVSKÁ Soňa; KUGLÍK Petr; DOUBEK Michael; BRYCHTOVÁ Yvona; ZAČAL Jiří; KUJÍČKOVÁ Jitka; POSPÍŠILOVÁ Šárka; MAYER Jiří
• Rok publikování: 2006
• Druh: Článek ve sborníku
• Konference: XX. olomoucké hematologické dny
• Fakulta / Pracoviště MU: Lékařská fakulta
• Obor: Onkologie a hematologie
• Klíčová slova: B-CLL p53 IgVH treatment
• Popis: Navzdory širokému konsenzu ohledně velmi špatné prognózy B CLL pacientů s abnormalitami v p53, nejsou procesy vedoucí k mutacím či delecím tohoto genu jasné. V několika studiích byla vypozorována asociace mezi přítomností abnormalit v p53 a nemutovaným stavem IgVH lokusu, která by svědčila pro biologickou determinaci inaktivace p53 u tohoto subtypu (tedy proces spontánní mutageneze). Jiné práce si ovšem povšimly rovněž silné asociace mezi mutacemi v p53 a předchozí léčbou, což by mohlo indikovat umělou selekci nebo dokonce indukci mutací v p53 v průběhu chemoterapie. Situace je navíc znepřehledněna skutečností, že potřeba léčby je silně vychýlena na stranu pacientů s nemutovaným IgVH. Náš komplexní přístup k mapování abnormalit v genu p53 u B CLL pacientů (diskutovaný na posteru Malčíková a kol.) nám umožnil částečně osvětlit toto téma na našem souboru 147 pacientů. Asociace mezi přítomností abnormalit v p53 a zárodečnou sekvencí IgVH se skutečně vyjevila (15/90 = 16.7% vs. 3/57 = 5.3% u pacientů s mutovaným IgVH; P< 0.05). Souvislost mezi abnormalitami v genu p53 a předchozí léčbou se nepotvrdila. Ve skupině s nemutovaným IgVH, kde byla léčba vyžadována u 49% pacientů, byly abnormality v genu p53 přibližně stejně časté u léčených i neléčených pacientů. Ve skupině s mutovaným IgVH byla léčba okrajovou záležitostí (v čase p53 diagnózy proběhla jen u 7% pacientů) a žádný z nich nevykazoval poruchy v tomto genu. Z našich výsledků tak vyplývá, že u signifikantní části B CLL pacientů s mutacemi v p53 vznikají tyto bez jakékoli souvislosti s léčbou a proces spontánní mutageneze je z dosud neznámých důvodů daleko intenzivnější u subtypu se zárodečnou sekvencí IgVH lokusu. Již po relativně krátké době sledování může naše studie rovněž potvrdit velmi nepříznivou prognózu pro B CLL pacienty s abnormalitami v p53. Ta je zřejmá z téměř nevyhnutelného požadavku na léčbu (ta proběhla či probíhá již u 85% pacientů s poruchami v p53) a krátké doby přežití: u dosud zemřelých pacientů s abnormalitami v p53 (n=10) činila průměrná doba od diagnózy k úmrtí pouhých 26 měsíců.